Dokument pojednává zejména o událostech roku 1989 a obsahuje výpovědi Miloše Jakeše, Alojze Lorence, Rudolfa Hegenbarta, Jiřího Sekery, Oskara Krejčího a dalších. Skála výpovědi zúčastněných v mnohém nerozporuje, dodává však, co mu v jinak kvalitním dokumentu chybí: osvětlení role „mrtvého studenta“ Šmída, agenta StB Ludvíka Zifčáka. Historik a funkcionář KSČM Skála též polemizuje s hodnocením Gustáva Husáka, kterého se v dokumentu „staří soudruzi“ dopustili. A kdo vlastně může za zásah na Národní třídě?

Tajenka 17. listopadu a zrnka pravdy z ČT

Kulatiny privatizačního „sametu“ nabídly dvojí retro. Na decibely vyhrály slavobrány. Nejvíc si dala záležet ČT. Povinných koncesionářů, jimž tím promluvila z duše, jsem potkal pramálo. Podstatně víc než za předchozích kulatin zazněl alternativní pohled. Vydal i zajímavé knížky. Například Převrat. Pravda, fámy a lži od 17. listopadu od Olina Jurmana a kolektivu. Sahá od Lubomíra Štrougala po Miloše Zemana. Tehdejších disidentů až po anonymní „prameny“ z dobové rozvědky a kontrarozvědky.

Svůj stín, ač pouze jednou, překročila i Česká televize. A sice dokumentem Od srpna do listopadu. Tady dostali prostor i předlistopadové špičky (Miloš Jakeš, Peter Colotka, Alojz Lorenc a Rudolf Hegenbart) a lidé z jejich bezprostředního okolí (např. Viliam Plevza, Jaroslav Čejka, Oskar Krejčí či Lubomír Molnár). Odborným poradcem byl i Michal Macháček, autor brilantního Husákova životopisu.

Celé to leporelo, pojaté jako exkurze od srpna 68 do listopadu 89, nabízí i chytlavé pikantérie. Třeba o debatě Zdeňka Mlynáře s důstojníky StB, když odcházel do emigrace. A na otázku, dá-li se s ním počítat v případě ohrožení míru, odpověděl, že v takovém případě se má na koho obrátit rovnou v Moskvě. Jeho univerzitní spolužák Gorbačov byl přitom, pokud mne paměť nešálí, stále jen krajským šéfem ve Stavropolu.

Jak turecké vztahy panovaly mezi L. Štrougalem a V. Biľakem, je novinkou jen pro mladší ročníky. Ty naše, pracující v okolí obou rivalů, to někdy tlačilo do tanečků mezi vejci. Dokument perlí i verzí o Biľakových telefonátech do nemocnice, kam spadala vrchní patra moci (ale např. i všichni národní a zasloužilí umělci). Lékaře měl den co den bombardovat dotazy, zda L. Štrougal – po operaci tlustého střeva - „už natáhl bačkory“. Leckomu to roztáhne chřípí, pravdy je v tom však zhruba tolik jako v léta šířeném drbu o Štrougalově románku s hvězdou popové scény. Premiérova dcera se jí ve tváři docela podobá. Kdosi ji viděl s tátou v autě a fáma byla na světě. Je-li řeč o oné operaci, uběhlo od ní už skoro čtyřicet let. Expremiérovi je pětadevadesát. Komu se v tomhle věku vyhnou zdravotní trable? O recidivu těch s tlustým střevem však, pokud vím, nejde ani dnes. Tým chirurgů vedený legendárním Vladimírem Balašem odvedl perfektní práci.